neděle 3. února 2013

Cestování časem: budoucnost


Nebyl bych to já, aby se zase něco neposralo. Objevil jsem se sice v budoucnosti, ale sám. No co už, nevadí, alespoň budu mít čas se tady pořádně porozhlédnout, aniž by mi do toho někdo kefral.
Záhy jsem však přišel na to, že místní krajina není zase až tak turisticky zajímavá.Nacházel jsem se uprostřed něčeho, co asi předtím bylo město.Všude okolo byly jen trosky a polorozpadlé budovy.Okouněl jsem okolo, naštvaně kopal do hromádek suti, když tu na mne z hromádky vykoukla zvláštní trubka.Pořádně jsem to prozkoumal, rozhrnul ten bordel a zjistil, že k té trubce je připojená hadice opatřená spouští, která dále pokračuje do kanystru. Vzdáleně to připomínalo plamenomet a tak jsem opět neodolal a vzal si to s sebou.


Nic dalšího už mne nezaujalo a tak jsem se jedinou cestou vydal dále. Došel jsem se na otevřené prostranství, které bylo opět celé poseto troskami.. docela nudný pohled a protože nebylo co, tak jsem opět okopával všude okolo se povalující bordel. Opět se to vyplatilo, pod jednou hromádkou suti se nacházel vstup do místní kanalizace! Předtím, než jsem se spustil do jámy lvové, zahlédl jsem kovový box  ležící opodál, otevřel ho a v jeho útrobách objevil kovové válečky, které mi silně připomínaly pojistky.Jistota je jistota, sebral jsem je a vlezl do kanálu.


Po žebříku jsem se dostal do docela útulné stoky, kde na mne kromě smradu nic dalšího nečekalo.Cesta vedla jen jedním směrem a tak kupředu levá, zpátky ni krok! Stoka nebyla ničím zajímavá, pořád ty stejné oslizlé stěny, semotamo leželo na zemi hovínko, prostě taková ta klasika. Postupoval jsem stále kupředu a narazil na kohoutek, který tu jen tak trčel ze zdi.Zkusil jsem jím pootočit, jestli z něj třeba nepoteče pivo, ale dle zápachu to nebyla voda, spíše to smrdělo jako benzín.Napadlo mne, že by nebylo špatné si trochu načepovat do zásobníku toho mého "plamenometu".Naplnil jsem kanystr až po okraj a vydal se dále.


Bloudil jsem chodbami tam a sem, když tu jsem z jedné chodby uslyšel ženský hlas, který volal o pomoc.Jako správný Mirek Dušín jsem nezaváhal a rozběhl se daným směrem až jsem se dostal ke dvojici matky s dítětem krčící se v rohu mimo dosah chapadel nějaké zmutované potvory, né nepodobné chobotnici, která na ně útočila.Odvážně jsem zezadu popošel k oné potvoře, vytáhl z kapsy plamenomet a zařval "... já jsem bůh ohně a přináším ti ... OHEŇ" stiskl spoušť a toho šmejda usmažil zaživa.O, já velký zachránce nevinných! Dotyčná mi poděkovala za záchranu a rozmluvila se o tom, jak se zde schovala před mimozemským útokem. Vcelku mne to nezajímalo, já hlavně potřeboval zjistit kudy se dostanu do planetárního sněmu a tak jsem se na to zeptal. "Ale to je velice jednoduché" odvětila, "stačí jet metrem na hlavák a poté pravidelným raketovým spojem doletět na planetu Paris IV." Jen co to dořekla, vytáhla z kapsy věc podobnou baterce, ukázala s ní na stěnu a kde nic předtím nebylo, byl najednou žebřík vedoucí zpět na povrch.

Vylezl jsem zpět na světlo boží a ocitl se přímo před stanicí místního metra. Hrnul jsem se dovnitř a čekal že se přede mnou dveře automaticky otevřou, ale hovno, ať jsem mával na čidlo jak chtěl, dveře ne a ne se otevřít. Po jeho důkladné prohlídce vyšlo najevo, že je celé zasrané všelijakým bordelem. Jaké štěstí, že sebou tahám toliko věcí a tak mi kopí ze středověku prokázalo opět dobrou službu.Pomocí jeho špičky jsem opatrně očistil čidlo a vioalá, dveře se rozestoupily a já mohl dovnitř.


Jen co jsem vstoupil do stanice, z ukrytých reproduktorů právě ženský hlas hlásil: "Občané pozor, byla zjištěna infiltrace mimozemských agentů, stanné právo bylo vyhlášeno, všichni občané se musí podrobit DNA testu". Moc mi to neřeklo a raději jsem se dal do obhlídky stanice.

Kromě automatu na noviny a prázdné kukaně výpravčího zde nic zajímavého nebylo. Dal jsem se tedy do prohlídky novinového automatu a měl štěstí, v zásobníku na vrácené mince někdo jednu zapomněl.Vhodil jsem ji do mašiny abych si při čekání na metro početl, ale nic, mince propadla.Zkusil jsem to tedy ještě raz a napodruhé automat minci sežral a vyplyvnul aktuální výtisk blesku.Začetl jsem se do novin a byl bych tam dodnes, kdyby mne nevyrušil vlak, který právě vjížděl do stanice.

Dle instrukcí jsem dojel až na hlavák a vystoupil.Za pultem tu seděla nějaká kočena hrající si na  recepční a tak jsem se za ní vypravil na pokec, jako že bych chtěl na PARIS IV, ona jasně že, není problém, lístek stojí 245 éček, ó kurňa, to bude asi problém říkám ji. Nejsou peníze, není zábava ona na to, vytáhla rtěnku a přestala mne vnímat. Rozhlédl jsem se okolo a všiml si jezdících schodů, které pravděpodobně vedou do odletové haly, ale tudy cesta asi také nepovede, jelikož u nich stál strážný, který kontroloval palubní lístky. Tvářil se velice znuděně a smutně koukal na nefunkční televizi, která se kousek od něj vznášela ve vzduchu.Zůstala mi tedy poslední možnost a to cesta  po schodech dolů k záchodům.

Ocitl jsem se v malé hale, ze které vedly dvoje dveře do kabinek, ale jaká smůla, obě byly zavřené, já se v té budoucnosti ani nevyseru... jediné co tu dále stálo za řeč byla pojistková skříň. Po bližším prozkoumání jsem zjistil, že jedna z pojistek je přepálená.Jaké štěstí, že u sebe mám náhodou úplně stejnou! Výměna pojistky byla dílem okamžiku a vzhledem k tomu, že kabinky byly stále plné, vrátil jsem se po schodech zpátky.

Ihned jsem zaregistroval změnu, která byla způsobena mou odbornou výměnou pojistky, předtím mrtvá televize začala fungovat, čímž zcela upoutala pozornost strážného.Využil jsem tedy okamžiku, kdy se recepční po sté začala kontrolovat v zrcátku a proklouzl strážnému za zády na jezdící schody, které mne odvezly přímo do čekajícího shuttlu, mířícího na paris IV.


Let probíhal hezky klidně, dal jsem si oříšky i pivo a měl se fajn až do té doby, než se zničehonic zjevilo ufo, které se k nám sprostě zaháklo a dovnitř vlezli dva emzáci. Překvapilo mne, jak moc jsou nám podobní, ale na další přemýšlení a zkoumání nebyl čas, čímsik na mne začali mávat, jeden zachrchlal něco ve smyslu "vingááárdium levióóósa" a prd, už si nic nepamatuji.


Vědomí se mi vrátilo v nějaké cele.Dle tlumeného hukotu a jemných vibracích jsem pochopil, že mne ufouni zatáhli k sobě na loď a určitě se mne chystají sežrat! Ale já nedám svou kůži lacino, rozkoukal jsem se okolo, kromě postele a zavřených dveří zde nic nebylo, snad jen mřížka ventilace.Vzhledem k tomu, že žádná jiná cesta ven nevedla, začal jsem ji blíže zkoumat a zjistil, že je ke stěně přichycená pomocí čtyř šroubků.

V kapse jsem pořád ještě měl klíč, který byl pod kobercem na úplném začátku tohoto dobrodružství a ten přesně pasoval do drážky na hlavě šroubu. odšroubovat je tedy nebyl žádný problém.Ok, mřížka je dole, co teď?Otvor je příliš malý na to abych jim prolezl dovnitř, ale když jsem ho zkoumal zaslechl jsem hlasy odvedle, ventilace zřejmě vede přímo do řídící místnosti lodi.V tom mě to napadlo, mám u sebe přece ještě kapsli s uspávacím plynem, kterou jsem sebral v "minulosti" když jsem zachraňoval Lanu. Kapsle zahučela do ventilace a abych se toho taky nenadýchal, tak jsem na otvor umístil noviny z metra.


Za pár okamžiků se ozvalo "CLICK" směrem od zavřených dveří, to mohlo znamenat jediné! Cesta dále je volná.Dveře vedly do řídící místnosti, uspaní ufouni tu leželi rozházeni okolo až mne to dojalo, jak jsem s něma krásně vyjebal. Než jsem však stačil udělat cokoli dalšího, ze stropu sjela obrazovka ze které na mne zírala nasupená tvář, která jak mne spatřila, hned spustila "Crughóni, odpor je marný, máme vás chycené v tažném paprsku a budete dopraveni zpátky na zem!" S uspokojením jsem se posadil a čekal na ovace za to, jak jsem sám zajal cizáckou loď, možná i dostanu nějakej metál za to..


O to větší překvapení mne čekalo na zemi, jen co jsme přistáli tak mne zajala URNA, vzhledem k tomu že nepocházím z této doby, tak jim neseděl výsledek DNA testu, označili mě za zvěda a posluhovače Croughónu, dokumenty, které jsem získal v mé "přítomnosti" mi byly odebrány a já  odsouzen za špionáž k trestu smrti zastřelením u stěny. Kdyby mne na poslední chvíli nezachránila Lana, jenž se zničehonic objevila, tak už bych hnil někde v zemi (v tom lepším případě).


Před planetárním sněmem mne Lana očistila od všech obvinění a vysvětlila, co já vlastně jsem zač a co znamenají dokumenty, ke kterým jsem náhodou přišel.Jednalo se o podstatné údaje, které nás přivedly na stopu ďábelského plánu Croughónů a které pomůžou zachránit zemi.

Samozřejmě, je třeba pro to něco udělat a přesněji řečeno, je nutno odcestovat do prehistorické éry Země a překazit ufounský plán. No a jako jediný a odvážný zachránce jsem byl samozřejmě jmenován já (aniž by se mne kdo ptal na názor) a prej abych se nebál, Lana půjde se mnou.

Předtím než jsme se vydali na "cestu do pravěku" byl mi implantován brouk do hlavy a pomocí hypnokurzu byla dále má hlava naplněna informacemi o současné době a stávající situaci. Hned poté jsme s Lanou vstoupili do stroje času a odcestovali do doby, kdy Země byla ještě mladá, což je mínus 65 mil. let od teď.


Zjevili jsme se v zatuchlé, řádně slizké jeskyni a to právě včas, podle hluku zvenčí nám bylo jasné, že Croughóni už tady jsou taky a končí přípravy svého ďábelského plánu.Se slovy "kdyby náhodou" mi Lana dala zbraň a šlo se na věc.

Přišli jsme ale pozdě, dílo bylo již dokonáno a ďábelský stroj připraven a spuštěn. "Jak je jednou SCORZUUM spuštěno, není již možnost jej deaktivovat" napověděla mi brouk v hlavě."Rychle, jedinou šancí jak zabránit zničení země je dostat se na palubu Croughónské lodi a odletět na jejich mateřskou orbitální stanici, kde je možno pomocí hlavního počítače SCORZUUM deaktivovat!" pronesla Lana, okamžitě zalehla a začala po Croughonech pálit. Řekl jsem si, že "kdyby náhodou" asi nastalo a také se zapojil do boje. Postříleli jsme ty hajzlíky všechny, i toho jejich velitele, který tam poletoval na nějaké plošině a spokojeně si plácli high five a kráčeli k jejich lodi, když tu jedna sviňa vykoukla zpoza rohu a přesnou ránou sestřelila Lanu! Nezaváhal jsem ani okamžik a poslal ho do pekel (tedy jestli Croughóni nějaké mají).


Klekl jsem k Laně a s úlevou zjistil, že stále žije a dýchá, jen byla v bezvědomí. Začal jsem ji prohledávat a našel krabičku označenou "pilulka neviditelnosti", sebral ji a pokračoval v prohledávání až jsem našel to, co jsem hledal, zvláštní přívěšek, který slouží jako návratový teleport.Použil jej na Lanu a tím ji poslal zpátky do budoucnosti, kde se o ní budou moci postarat.No a na mne zbyla jediná cesta a to směrem k lodi.


Předtím, než jsem vstoupil na palubu tak jsem prohledal Croughóna, odpočívajícího před lodí.Prohlídka jeho kapes byla úspěšná a já našel ID kartu, kromě pár nechutných věcí jeho kapsy již nic jiného neobsahovaly a tak jsem se odhodlal a vstoupil do lodi.Došel jsem až do řídící místnosti, kde na mne u dveří koukal panel a v něm díra velikosti ID karty, zasunul jsem ji tam tedy a panel ožil světýlky.V rohu ještě byla záhadná skleněná rakev a v ní něco leželo. Tak dlouho jsem do ní dlubal až to rakev vzdala a neslyšně se otevřela.Výhra která byla uvnitř opravdu stála za to, jednalo se o smradlavou koženou bundičku, patřící pravděpodobně někomu z posádky.No nechtěl jsem s ní mít nic společného a tak jsem ji zavěsil na první příhodné místo, což shodou náhod byla zvědavá kamera nad vstupními dveřmi.Unaven veškerou tou námahu jsem se na chvíli natáhl do oné rakve, která se k mému zděšení nademnou zavřela a já zde byl uvězněn.Naštěstí se však jednalo o hibernační komoru, která mi zpříjemní cestu na Croughonskou základnu.


Rakev mne pustila ze svého objetí hned po příletu, oknem bylo vidět jak se k lodi blíží zvědavé Croughonské komando a tak jsem usoudil, že je čas na neviditelnost, polkl pilulku a počkal až uvítací výbor vejde do řídící místnosti. Jen co tam vlezli, já vylezl ven a utíkal se schovat mezi okolostojící bedny, jedna z nich byla otevřená a tak jsem neváhal a vlezl do ní.Nevím jak dlouho to mohlo trvat, ale podle hluku a vibrací "mou" bednu začali někam stěhovat. Jak to všechno ustalo, odhodlal jsem se vylézt ven a zjistil, že se nacházím v nějakém skladišti.

Neměl jsem ani čas se pořádně rozkoukat, když tu se ozval brouk v mé hlavě: " Pane. zemská flotila právě dorazila k Croughonské základně a zahájí útok na odvedení pozornosti, budete mít šest minut na to, aby jste se dostal k hlavnímu počítači a deaktivoval SCORZUUM.Počítač se nachází v posledním patře, mnoho štěstí!" Šest posraných minut na to abych zachránil svět? No to si dělají prdel ne? "Ani ne" ozvalo se lakonicky v mé hlavě.


Jako blázen jsem pobíhal tam a zpět a zase tam a pak aji sem, až jsem opravdu nějakou náhodou doběhl k hlavnímu počítači, zasunul do něj ID kartu a v ten moment vládu nade mnou převzal brouk v mé hlavě a nadsvětelnou rychlostí začal vypisovat záhadné znaky na klávesnici."HOTOVO" ozvalo se a já se rozběhl k nouzovému východu.


Jen co se mi podařilo utéct ze základny, dostal jsem zprávu od vedení pozemské flotily: "Gratulujeme, mise byla úspěšná, hrozba v minulosti  byla odstraněna a lidstvo je zachráněno!"

A tak ze mě, ubohého čističe oken se stal zachránce země a celého lidstva...






Žádné komentáře:

Okomentovat