EoB3: vzhůru dolů!

Cesta kupodivu nevedla tak jako obvykle nahoru, ale sestoupili jsme o patro níže. Před námi se táhla dlouhá chodba a na zemi ležel pohozený hák s lanem, vzhledem k Wolfově oblibě cizích předmětů, i tento skončil v jeho batůžku.

Kde nic, tu nic, žádní nepřátelé se na nás nehrnuli, jen jsme si tu jen tak bloudili prázdnými chodbami. Až v jedné slepé uličce jsme našli poklop, pod kterým šplouchala voda. K tomu abychom prozkoumali, co se ve vodě skrývá jsme potřebovali klíč, který jsme neměli a k naší hrůze jsme zjistili že patro už máme prolezlé celé… a tak znova a lépe, více jsme si všímali okolních stěn a úspěch se zanedlouho dostavil, Kate našla tlačítko, které jsme předtím přehlédli. Po jeho stisku se objevila cesta vedoucí dále a my tak mohli proniknout hlouběji do labyrintu chodeb, které dle zvuků se z nich ozývajících již nebyly tak opuštěné…

Při následném bloudění jsme konečně narazili i na nějaké ty věci, co zde zůstaly po předešlých výpravách, našlo se zde i jedno pěkné brnění, užitečné svitky a také klíče, které nám zcela určitě pomůžou otevřít poklopy vedoucí do zatopeného spodního patra, jaké štěstí, že Unknow byl schopen přepsat svitek s kouzlem dýchaní pod vodou do své knihy kouzel, bez toho bychom asi dále nemohli pokračovat.

Abychom se až tak nenudili, tak nám společnost dělali elementálové země a vodní hadi plus k tomu opět nějaké ty bodavé pasti a otvory ve zdech, ze kterých lítaly ohnivé koule.Když už jsme měli prolezlé celé patro a sesbírané čtyři klíče k uzamknutým poklopů, nezbylo nic jiného než se svlíknout do trenek, odemknout zámky, hákem otevřít mříž a vypravit se do zatopených chodeb.

Ach jo, voda byla moc mokrá, studená a semotamo okolo nás proplulo něco hnědavě neidentifikovatelného, což nás přivádělo k myšlenkám, kam asi místní obludky chodí na záchod? Raději nevědět…

Dle všeho to vypadalo, že patro je zatopeno úmyslně a jeho účelem byly nějaké magické  experimenty. Pozůstatkem toho byli vodní elementálové jenž se zde vyskytovali ve velkém množství  a také podivné asi ještěrky, které schované v jakési vzduchové kapse přežívaly v tomto nehostinném prostředí. Cestu dále nám znepříjemňovaly výrony studené vody z potrubí trčícího ze zdi, sice nám to nikdy neublížilo ale museli jsme hledat páky a tlačítka aby jsme je mohli vypnout, protože se přes ně nedalo jít dále. Při průzkumu podvodní části, do jehož každé části vedly ony čtyři poklopy z předchozího patra, jsme našli další dobré kousky do výbavy a také klíč, jenž nám otevřel cestu do oblasti, kde k našemu zděšení nefungovala magie! Jaké štěstí že jsme sebou tahali milióny lahviček s léčivými lektvary, protože zde nefungovalo ani kouzlo podvodního dýchání, naštěstí se ale povedlo  pro ty nejslabší najít pár kouzelných helem, které fungovaly stejně jako ono kouzlo.Po zabití desítky dalších ještěrek jsme se probojovali k novému poklopu vedoucího do předtím nepřístupné části patra výše.

Zde na nás číhaly čtyři zámky a vzhledem ke čtyřem klíčům, co jsme měli sebou, bylo snadné uhádnout co dále. To co se stalo po odemknutí zámků, bychom raději nechtěli zažít znova! Z nově vzniklých dveřích se na nás vyvalila asi desítka zemních elementálů, která nám dala řádně pokuřit, ubili jsme je jen tak tak a pak trvalo desítky hodin, než jsme si vylízali rány a byli schopni pokračovat dále.

Naštěstí už zde na nás nečekal další boj, ale jen logická hádanka spočívající v tom, že na misky vah musíme umístit prsteny tak, aby misky byly v rovině. Inu nic složitého to nebylo a po vložení posledního prstenu se nám zjevil sám Acwellan, jenž byl docela překvapen naší přítomností a jak se leknul, tak se raději naklonoval a najednou tu byl šestkrát. "No nevadí, alespoň bude větší sranda"  zařval Rampa a jal se mlátit do toho nejbližšího. Boj to byl velice snadný až tu zůstal jen jeden, na něj také stačilo pár ran a pak se to stalo a my zjistili, že ne všechno je takové, jaké se to zdá na začátku a že onen lich asi nebude ten pravý cíl naší cesty.Byli jsme vlastně zneužiti...

Ono vlastně to zlo, proti kterému jsme zde přišli bojovat byl ten posel, který nás vytáhnul od tepla krbu v hospodě. Zjistili jsme, že si nechává říkat Temný bůh a my bláhoví jsme mu vlastně teď pomohli získat ještě větší moc, díky knize, kterou vyrval umírajícímu Acwellanovi z ochablých rukou.

Z posledních sil na nás Acwellan eslal teleportační kouzlo a my se ocitli zpátky v ruinách Myth Drannoru, ještě jsme zaslechli jeho slábnoucí hlas, který nám říkal ať jdeme do Lathanderova chrámu, že cesta je nyní volná…